Italské dolomity (13.7. - 19.7.2009)

Letošní výlet měl dlouho nejasný cíl. V plánu byla sice Francie - Route des Grandes Alpes, ale poté co chtěla jet přítelkyně na své moto jsme zkrátili putování na Italské dolomity, kde jsem ještě nebyl, takže je vskutku jedno kdy se kam podívám. Vyjíždíme v pondělí 13.7. něco po osmé hodině směr České Budějovice a hraniční přechod Studánky, kde si dáváme přestávku na oběd a tankujeme. Času máme dost, dnešní cíl je městečko Hallstatt a tak bylo rozhodnuto, že nepojedeme po dálnici. Motáme se tedy přes Linz, Wels, Gmunden, Bad Ischl směr Hallstat. Navigace pracuje na jedničku, nedovedu si to bez ní představit. Celou cestu byl hustý provoz, spoustu křižovatek, nekonečných vesnic že jsem se zařekl, že mě sem mimo dálnici už nikdo nedostane. Ušetřené 4 eura za dálnici mi za to fakt nestály. Jsme tu, sice jsem v Hallstatu již byl před čtyřmi lety na Jawě, okolí ale vůbec nepoznávám. Až kemp, který jsem našel hned. Tehdy jsme ale skoro stejnou cestou najeli o 50km víc a cesta trvala o 4 hodiny déle. V kempu jak se píše v mnoha fórech na internetu jsou češi, a tak domluva je snadná. Přítelkyně za Monstera neplatila, paní recepční prohlásila že to je "kleine" moto, tedy malá. Dva lidi, stan a moto za 21€ (sprcha v ceně). Uvařili jsme si trochu bašty a vyrazili na procházku po městečku. Večer spadlo pár kapek, zalezli jsme tedy do stanu a šli spát.

Ráno balíme, něco pojíme, počasí dobré a hurá na cestu. Podél dálnice směr jih na Nockalmstrasse. Zde se platí poplatek 7€ za jednu moto. Začíná se pěkně vyjasňovat a oteplovat. Ve dvou kilometrech nad mořem se ani moc nezchladíme. Začínají ty pravé zatáčky a tak šup na ně...

Přes Lienz míříme na Itálii. Cestou míjíme několik nižších průsmyků, které ani nestojí za to. V Itálii ty menší připomínají kvalitou naše silnice. Celkově je v Itálii horší povrch nežli v Rakousku.

Projíždíme Cortinou a míříme ještě jižněji do městečka Forno di Zoldo, kde mám typ na ubytování s garáží. Zde se zamotává i navigace, neboť ve mestě jsou ulice tak blízko sebe že absolutně nevěděla jestli jedu tím či druhým směrem. Po výjezdu ze spleti ulic už to bylo dobré a frčíme správným směrem k ubytování - Villa Chelle.

Třetí den je opět nádherně a tak vyrážíme hned na ty největší průsmyky. Tyto vysokohorské silnice se již dají srovnat kvalitou s těmi rakouskými. Naplánovaná trasa lehce přes 200km zahrnovala devět průsmyků. Prvními z nich je Forcella Staulanza (1773 m.n.m.) a Passo di Giau (2236 m.n.m.).

Další jsou Passo di Falzarego (2105 m.n.m.) a Passo di Valparolla (2192 m.n.m.). Tady se nám ale začalo kazit bleskurychle počasí. Zahýbám k nějaké chatě abychom se schovali. Je poledne a tak toho navíc využíváme k obědu. Stále to ale nevypadá pěkně, ale už neprší. Přítelkyně navléká nepromok zatímco já to jdu obhlédnout. Za kopcem kam jedeme je krásně modro, takže jedeme vstříc dalšímu průsmyku.

Tím je nižší Passo di Campologno (1875 m.n.m.). Zde už mokrá silnice zmizela a nyní již mohu říci, že do konce dovolené nás čekal už jen jeden, za to vydatný déšť.

Dalším průsmykem je Grödner Joch (2121 m.n.m.).

Po té byl na řadě Sella Joch (2240 m.n.m.).

Předposledním ten den byl Pordoi Joch (2239 m.n.m.).

A finálním průsmykem tento den byl Passo di Fedaia (2057 m.n.m.) aneb "Passo u jezera" jak prohlásili češi, které jsme zde potkali. Přijeli od Švýcarska přes passo Gavia kam se také chystáme. Prý jeli celý den v dešti, až tady je hezky. No hezké vyhlídky. Trochu jsme pokecali a vydali se zpět k našemu penzionu.

Čtvrtý den nás čekalo méně průsmyků, ty které jsme nestihli a byly o něco dál. Řadí se mezi ně Passo di Valles (2032 m.n.m.) a Passo di Rolle (1984 m.n.m.).

Dalším poněkud neobvyklým je Passo Manghen (2042 m.n.m.). Zákaz nákladních vozidel a aut s přívěsem, uzká silnice, místy cesta lesem, celkově jiný než všechny ostatní. Kvalitou ale pěkný.

Opakem byl Passo Duran (1605 m.n.m.). Tento průsmyk jsme měli přímo nad ubytováním, takže nás čekal několikrát za náš pobyt. Nikde nic, žádný výhled, kvalita hrozná jako všechny s podobnou výškou jak jsem již zmínil.

Pátý den již popojíždíme na jiné stanoviště blíž k domovu, a to do Rakouska. Cestou nás čekal průsmyk Passo del Tonale (1884 m.n.m.). Celkově byla cesta pomalá, dosti průjezdů městy a oproti prázdným vysokohorským silnicím poměrně silný provoz.

Změnu sebou opět přináší průsmyk Passo di Gavia (2652 m.n.m.). Minimální provoz, pátý nejvyšší evropský průsmyk a velký adrenalinový zážitek. Opět je zde zákaz nákladních vozidel, úzké silnice z části lesem a bez svodidel, někde kvalitní povrch a někde slušné výmoly.

Úplně dolů a opět úplně nahorů na první nejvyšší průsmyk Itálie - Passo Stelvio (2758 m.n.m.). Tento průsmyk již zdolávám potřetí, poprvé však z jižní strany. Zde je již chladno znát, topení běží naplno a stejně se moc nezdržujeme.

Dále pokračujeme nikoli severní stranou dolů ale na západ švýcarským průsmykem Umbrailpass (2503 m.n.m.), který přímo navazuje na Stelvio. Slyšel jsem, že snad na tomto průsmyku chybí kus silnice a je to tak. Naštěstí to nebylo tak hrozné, pro enduristy určitě pěkná vložka.

Dole se vracíme zpět do Itálie, na celnici předkládáme občanky. Počasí se začíná ochlazovat a kazit. Zbývá nám něco pod 100km do plánovaného místa. Ještě v Itálii začalo poprchávat (troufám si tvrdit že přesně ve stejném místě jako loni). Na italsko-rakouských hranicích se rozpršelo více a tak přesně na stejném místě jako loni stavím na bezině a oblékáme nepromoky. Posledních asi 50km jedeme v dešti do městečka Landeck a následně 10km do vesničky Feichten, kde se nachází plánovaný kemp. To však z důvodu nepřestávajícího deště odmítáme a hledáme ubytování. Zkouším to co loni, bohužel. Na třetí pokus to vyšlo, ale bez snídaně. To nevadí, ve městě je velký interspar. Cena 16€. Večer jdeme do místní restaurace na pizzu.

Šestý den jsem měli v plánu vysokohorskou přehradu Kaunertal, ovšem celý den pršelo pršelo a pršelo. Co teď? Jet domů nebo zůstat. Ozývám se domů, je to totéž. Šli jsme za paní domácí, jestli neví jaké bude dnes a zítra počasí. Dnes celý den déšť, zítra polojasno. Není co řešit, zůstaneme do zítra. Jen jsme přes poledne dojeli do intersparu pro nějaké jídlo. Že by mi ani potřetí co tu jsem nevyšlo počasí abych viděl horský ledovec?

Sedmý den ráno při pohledu z okna mě ale uklidnil, venku je krásně, na vrcholkách nový sníh.Pustili jsme si ještě televizi se záběry z kamer z vrchu. Plno sněhu a teplota 0 stupňů. Než jsme odjeli, teplota stoupla na 2 stupínky. Ráno něco po osmé vyrážíme na jedné moto směr ledovec Kaunertal. Jsme zde jednoznačně první, nikdo nikde a plno sněhu, o což se už starala rolba a sněžná fréza. To se člověku asi jen tak v červenci nepoštestí. Dál asi nechám mluvit fotografie...

Cestou dolů mi přestala fungovat zadní brzda. Po nějaké době OK, takže převařená kapalina, Jen mi bylo divné že všechny průsmyky to bylo v pohodě (a to jsem zadní brzdu používal dosti) a teď v takovém chladnu to nezvládla. Kolem desáté se nám daří odjet úplně směrem domů. Kolem druhé jsme v Čechách a v podvečer doma.

den	počet km	tankování	spotřeba	km za den	výdaje za den
13.07.	243 km	15,43l / 440Kč	6,35l		Kemp 21€
	445 km			445 km
14.07.	445 km	11,03l / 12,01 €	5,46l		Nockalm - 7€ samolepka - 2€ ubytování - 160€
	661 km	12,00l / 9,1 €	5,56l
	898 km			453 km
15.07.	925 km	15,22l / 20 €	5,76l		samolepky - 10€
	1089 km	10,00l / 13,3 €	6,1l
	1100 km			202 km
16.07.	1337 km	14,00l / 17,81 €	5,65l		samolepky - 4€
	1364 km			264 km
17.07.	1520 km	10,04l / 12,5 €	5,49l		ubytování - 64€
	1751 km			387 km
18.07.	1763 km	14,29l / 15,75 €	5,88l
	1789 km			25 km
19.07.	1885 km	6,60l / 8 €	5,41l		Kaunertal - 10€
	2161 km	16,24l / 21,50 €	5,88l
	2374 km	14,19l / 410 Kč	6,66l
	2550 km	11,34l / 289 Kč	5,95l	774 km

Shrnutí - dvě osoby, jedna moto
Ubytování	6500 Kč
Benzín (150,38l při průměru 5,9l/100km)	4560 Kč
Poplatky za silnice, samolepky	1100 Kč
Jídlo	1960 Kč
Pojištení	280 Kč
Celkem	14400 Kč

Lukáš